Bylo, nebylo... Aneb žádost o ruku

Milé čtenářky a čtenáři následující řádky vám bude vyprávět už můj manžel:

 ❤️

Jednoho krásného letního dne před 11 lety jsem seděl s přáteli na jedné zahrádce v centru Pardubic. V jeden okamžik mou pozornost zaujala mladá, drobná slečna, která dle všeho patřila ke skupince Slováků, kteří postávali opodál. Chodila sem a tam, telefonovala a já postupně přestal vnímat dění kolem mne. Byla tou nejkrásnější a nejokouzlující holkou, kterou jsem kdy viděl a získala si mne dříve, než promluvila.
Vynechám, jak naše seznámení probíhalo, přejdu to, jak mne z počátku úspěšně ignorovala. Přejdu také, že nebýt jejich kamarádů, nejsme dnes spolu. To oni mi prozradili, pod které dveře mám vsunout mou vizitku s pozváním na kávu.


Budu cestovat v čase a přesunu se do 30. dubna 2017 patnáct minut po půlnoci. V ten den měla má žena před 30 lety spatřit světlo světa a přesně do toho dne jsem měl životní ultimátum „jestli si mne do 30 nevezmeš, tak končím“, které samozřejmě říkala z legrace a na které hlavně v tento den úplně zapomněla. Věděl jsem přesně co chci udělat, věděl jsem přesně jak to chci udělat a věděl jsem přesně, že to udělám o půlnoci.. Jenže, jak je zvykem, s Adriánkou není nikdy nic jednoduché a proto jí i miluju. Místo aby jako každý normální večer ležela už v posteli, řekla si, že před půlnocí ještě uklidí a že jí udělám nehty. Ano, manikúru, kterou jako bývalý manikér zvládám a ano, řekla si o ni za 5 minut 12..  Máme zpět 0:15, já usazuji mou lásku na postel, červenou mašlí jí zavazuji oči. Zhasínám a pouštím 5 připravených písní, které vyjadřují okamžiky, které utvářeli naši společnou cestu životem. Začínám vyprávět náš příběh, jdu do šatny, oblékám si oblekové kalhoty, košili a vracím se k sedící Adriánce.


Ta ani nemá ponětí, co se děje a se slovy „Co se děje, bude konečně ten slíbený striptýz?“ - mne rozesmává, což dělá příjemně často. Začínám před ní rozmisťovat 30 hořících svíček do tvaru srdce. Dohrává 4 píseň, já si klekám, rozvazuji jí oči, oba se smějeme. Děkuji jí za vše, co pro mne udělala, jakou trpělivost se mnou měla a že mne udělala nejšťastnějším klukem na světě. Podívám se jí do očí a zeptám se jí, zda mne udělá i tím nejšťastnějším mužem a zda si mne vezme. Ten okamžik byl jeden z nejsilnějších v mém životě, klečím mezi svíčkami, v ruce držím prstýnek, koukám na její slzící oči plné štěstí a slyším ano…
Neuteklo ani 5 měsíců a můžu nám konečně říkat Mr. a Mrs. Voženílkovi.
Děkuji ti lásko za to, že jsi a za každý další společný krok naším životem.
A jak dále pokračoval její den?


Co by to bylo za narozeniny bez pořádného narozeninového překvapení?  Říkáte si, že by to chtělo pořádnou kytici? Ano, bylo těch nejkrásnějších 30 růží, které se dali sehnat a nejen to. Vedle striptýzu (který jsem stále nedostala – pozn. Adriány) si moje manželka celý život přála ještě jednu věc, narozeninové překvapení v podobě oslavy narozenin. A tak se i stalo!
Podařilo se mi v naprostém utajení připravit oslavu v jejím nejoblíbenějším podniku a s lidmi, na kterých ji nejvíce záleží. Takže stačilo dostat na jedno místo do Pardubic v jeden čas a nesledovaně lidi od Barcelony, přes Mnichov. Vyšlo to tak dokonale, že netušila, co se chystá. Ještě jednou měla zavázané oči, tentokrát v autě. Respektive stuha ji ne a ne v pohybu držet, takže dostala ultimátum „Jestli jen na chvíli otevřeš oči, otáčím to, nikam nejedeme a vracíme se domů!“. K mému překvapení ta nejzvědavější osoba pod sluncem, kterou znám, opravdu ani na chvíli oči neotevřela, a to i když nemohla zaboha uhodnout, kudy Pardubicemi projíždíme. Dorazili jsme na místo, do jedné kavárny v srdci květinářství, kdy při vstupu poznala podle vůně, kde jsme. Stále měla zavřené oči a já ji nesledovaně přivedl až na místo, postavil ji před jejích 15 nejbližších lidí, kteří v jeden okamžik začali zpívat za hrající hudby, konfet a se vší parádou, co k oslavě patří. Na oslavě byl i její bratr, který se den před tím hlásil ze Španělska i maminka, která s Adriánkou ještě před pár hodinami mluvila ze svého domu u Mnichova včetně nejlepšího kamaráda z dětství, který taky žije u Mnichova a který mi pomohl celou věc dokonale připravit a načasovat. Díky Palo! 
Věřím, že na tento den má manželka nikdy nezapomene a bude navždy patřit mezi její nejkrásnější a nejšťastnější dny našeho společného života.. JV

A jak probíhalo vaše zasnoubení? Podělte se i vy svým příběhem. 

Ke shlédnutí nádherný okamžik z mé oslavy.

 ❤️



A já bych na závěr chtěla něco málo napsat o nejdůležitějším šperku ženy. Zásnubní prsten je symbolem lásky dvou lidí, jeho tvar představuje nekončící lásku a den žádosti o ruku je jedním z nejdůležitějších dnů v životě. Tento den dokáže předurčit směr života a rozhodnout mezi štěstím a zklamáním. Proto nesmíte podcenit jediný detail a nenechat nic náhodě. Vezměte si inspiraci i z našeho příběhu, kdy není třeba letět na druhou stranu zeměkoule, ale stačí proměnit naprosto všední okamžik v nejkouzelnější chvíli života. A jak tomu už tak bývá, prstýnek je ten symbol, který bude tento okamžik připomínat každé ženě, takže pánové, máte možnost vzít si inspiraci nejenom z příběhu, ale také z nabídky prstenů značky Présence.


Mějte se krásně  ❤️


Komentáře

  1. Kdyby jsi začal od 30.dubna 2007, tak napíšeš besceler...;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dane :-D :-D :- D
      Já mu pořád říkám, ať napíše knihu.

      Smazat
    2. Pěkně by se to četlo a myslím že by bylo u o čem psát :-):-):-)
      Každopádně je to moc hezké

      Smazat
  2. Ať je vaše manželství stejně krásné a šťastné jako váš příběh a zasnoubení.

    OdpovědětSmazat
  3. Veľmi romantické a úprimné , nech Vám to vydrží navždy! Lucka

    OdpovědětSmazat
  4. Musím přiznat, že mi ukápla slza. Přeji vám šťastné manželství!

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky